Michal Geryk píše:Já mám spíše dotaz k soundingu. Když se sonda dostane do výstupného proudu (cumulu, cumulonimbu), tak výpočet indexů lability (hlavně CAPE, LI) je tím dost poznamenán, protože se sonda pohybuje v teplejším (nasyceném) vzduchu na rozdíl od vzduchu mimo Cb (Cu). Možná říkám úplnou blbost, ale pořád mi to vrtá hlavou...
Když se náhodou sonda dostane do výstupného proudu kupovitého oblaku, tak bude ukazovat trochu jiné hodnoty než mimo oblak (vlhkost, teplota). Při zpracování takových dat pro účely předpovědí se stejně ale před vlastní inicializací předpovědního modelu dělají různé extrapolace, zhlazují se extrémy apod. Takže to tolik nevadí. To by asi mohl lépe vysvětlit někdo od fochu
. A pak nejsou sondy jediným zdrojem informací o zvrstvení. Máme tu ještě družice a hodně hodnot také posbírají dopravní letadla.
Michal Geryk píše:Dále jsem si všiml, že zejména při výstupech z 12h UTC (zřejmě při slunečnu) je na prvních pár metrech (desítkách metrů) nad zemí vidět krátký, ale prudký, pokles teploty s výškou a také výrazná změna vlhkosti, která pak způsobuje chybný výpočet výšky konvektivní kondenzační hladiny někdy až o stovky metrů (jak kdy). Přijde mi, že se nepočká na to, až teplota (vlhkost) na čidle sondy se vyrovná se skutečnou teplotou (vlhkostí) ve 2 metrech nad zemí. Ale nikdy jsem nebyl u vypouštění aero-sondy a navíc tato chyba není až tak podstatná...
Tak bohužel netuším, jestli má nějaký vliv setrvačnost čidel, ale dost pochybuji, že by se u sond používala čidla s větší setrvačností při měření - třeba vlasový vlhkoměr nebo kapalinový teploměr. Každopádně je ale vertikální teplotní gradient při slunečném počasí v polední době velmi velký, alespoň v nejnižších pár desítkách metrů nad zemí. Pár hodin to obyčejně trvá než se rozvine konvekce do větší výšky a intenzívní promíchávání vzduchu dostane gradient blíže k hodnotě suchoadiabatickému gradientu. CCL se obyčejně nepočítá hned od zemského povrchu. V našich zeměpisných šířkách se uprostřed léta mohou celkem snadno vyskytnout i situace, kdy se povrch prohřívá tak intenzivně (nad černozemí, asfaltem), že teplota klesá i třeba o více jak 25 °C na kilometr. Tj. přibližuje se už hodnotě autokonvekčního gradientu, tj. stavu kdy hustota vzduchu s rostoucí výškou neklesá. Vlastně fata morgana (správněji spodní zrcadlení) je důsledkem takového stavu.
No snad jsem to trochu osvětlil, tak jdu konečně spát
.
.
