Druhá významná situace letos a zase průser. Natěšen na arcusy na bouřkách jdoucích ze západu jsem vyrazil rovnou z práce, abych se mohl utábořit na poli za Strašecím. Čas ubíhá, bouřky se blíží... A najednou, kde se vzal, tu se vzal, se mi skoro nad hlavou objevil kumul. A ten rostl a rostl, a když už se konečně objekt mých vlhkých představ objevil nad lesem, z kumulu začalo slabě pršet. Pak zahřmělo, a nakonec mohutný CG s místem úderu do 500m učinil dalšímu pozorování okamžitou přítrž. Nezbylo nic než s blátem na hřišti zabalit nádobí a od vchodu do Penny sledovat, jak se z původního kumulu stává obrovská bouřka, největší, co tu zatím letos prošla, sice se slabou bleskovou aktivitou, ale enormním srážkovým úhrnem (bez krup) a pravděpodobným downburstem. Asi za hodinu se konečně vzdálila natolik, že jsem se mohl konečně vydat na Stochov, občas za doprovodu CC a CG daleko na severu.
Večer mě vyhnala ven bláhová naděje zkusit aspoň pochytat pár anwil crawlerů na bouřkách nad Plzní. Světe div se, byly tam. I na těch 60 kilometrů... Jenže jich bylo málo, a až na jeden byly stejně daleko a utopené ve srážkách. Zajímavější situace nastala, když se víc na jih a podstatně blíž začalo blýskat z kovadliny. 2 CG a 2 CC, z nichž:
1. Mířil jsem jinam.
2. Balil jsem.
3. Znova vytažený foťák zrovna doexponoval
4. Jel jsem v dešti domů.
Další bliknutí jsem viděl už z bytu někde nad Kladnem.
Špatně bylo snad úplně všechno. Fotky skoro nula, a když si člověk spočítá, kolik že měsíců ještě chybí do konce sezóny, je mu z toho smutno. Aspoň, že ze 6. 6. se stala taková tradice.