Diskusní forum - Amateur Stormchasing Society

Panoramatický snímek složený ze dvou či více fotek jistě zkoušela již většina lidí. Snažíme se pomocí něho většinou zaznamenat něco velkého, co se nám nevejde do jednoho záběru a tak si pomáháme nafocením několika na sebe navazujících záběrů, které se pak snažíme spojit v počítači do jednoho. Tím bych zde začal a až dále se budeme věnovat samotnému focení snímků do budoucí panorámy.
Správné sestavení (spojení fotek) v PC je většinou záležitostí používaného softwaru, ať již dodávaného s vaším fotoaparátem, jiného softwaru zaměřeného na tvorbu panoramat nebo standartních grafických editorů.
Většina specializovaných programů na panoramatické fotky dokáže skoro „zázraky“ a spojí mnohdy na první pohled nespojitelné fotky, ale často s více či méně patrnými nedostatky.
Jednak se nám ve výsledné panoramě mohou objevit „duchové“, to když se fotky špatně spojí a překrývající se části fotek se nepřekrývají správně. Pro tento častý problém je možné ve vetšině editorů ručně určit několik bodů, které jsou společné pro obě spojované fotky a tím tak programu pomoci se spojením.
Horší problém nastává, když se sice fotky spojí dobře co se překryvu týče, ale objeví se rozdíly ve světlosti/tmavosti sousedních fotek – tedy každý snímek má jinou expoziční hodnotu. S tím si již program většinou moc poradit nedokáže, především pak pokud jsou rozdíly v expozicích fotek velké.
Tím se dostáváme na začátek samotného focení a jeho správného provedení tak, aby měl software v PC co nejméně práce.
Samotné focení do budoucích panoramatických fotek nám zdánlivě nejlépe usnadňují „kompaktní“ fotoaparáty, které využívají „živý“ náhled na displeji a pomocí speciálního programu nám umožňují zobrazením předchozí fotky snažší orientaci a připojení nové fotky vedle ní. Tento program na tvorbu panoramat nám také sám uzamkne expozici, aby byly všechny fotky v sérii stejně naexponované. Tím ale naše možnosti u kompaktů asi končí.
Složitější práce nás čeká, pokud „kompakt“ nevlastníme nebo chceme být více tvůrčí a nechceme být vázáni jen na omezené možnosti speciálního „panoramatického“ programu ve fotoaparátech.
Budeme tedy počítat dvě základní věci, které předcházejí zdárnému výsledku. Jednak již zmiňované správné nafocení fotek pro snadné spojení a pak vhodná expozice, zajišťující plynulý přechod mezi snímky na výsledné panorámě.
K prvnímu bodu nám pomůže především použití stativu, který bysme si měli nastavit tak, aby se při focení a postupném otáčení nacházel fotoaparát pořád ve vodorovné poloze. To se dá buď odhadnout, nebo pokud máme stativovou hlavu s vodováhami, je situace snažší. Nemáme-li takto vybavený stativ, dá se pro tento účel dokoupit speciální vodováha, která se umístí do „sáňek“ pro externí blesk. Pokud máme širokoúhlý objektiv, tak zrovna při panoramatických fotkách bysme ho měli trochu omezit a aspoň trochu nazoomovat, aby nedocházelo k soudkovitosti a tím pozdějším problémům se spojováním. Při focení jednotlivých fotek bysme měli hledět na to, aby se fotky aspoň ze 30% překrývaly, abychom usnadnili softwaru následné spojování – tedy aby se měl čeho „chytit“.
Potom tu máme tu expozici. Nejlepší způsob bude, když, máme-li tu možnost, nastavit si manuál a vše si připravit ručně. Jednak by to mělo být vyvážení bílé a pak clona podle požadované hloubky ostrosti a k tomu odpovídající čas. Všechny tyto hodnoty takto stejně nastavené pro všechny snímky do panorámy budou exponovány stejně. Také je zde lepší mít zaostřeno manuálně, jde-li to.
Když už máme foťák na stativu (lépe pevném) a vše takto pěkně nachystané, tak by byla škoda nevyužít buď kabelové nebo dálkové spouště pro jistotu nerozhýbání přístroje. Také v našem případě, kdy fotíme oblačnost, tak můžeme využít přechodové filtry na ztmavení oblohy a tím vyvážení expozice.
Pokud fotíme oblačnost do panoramatické fotky, tak je především třeba pracovat rychle, protože se mraky pohybují a tak by nám při delším prostoji mezi jednotlivými fotkami mohla oblačnost utéct a spojení by pak bylo velmi obtížné. Také bysme si měli dát pozor na to, abychom fotili pokud možno za konstantních světelných podmínek, což platí obecně – ne jen pro focení oblačnosti.

Tak jen doufám, že jsem na něco důležitého nezapomněl. Pokud ano, tak se ptejte. Stejně tak vítám další postřehy ostatních čtenářů.

Jan Drahokoupil píše:Tím se dostáváme na začátek samotného focení a jeho správného provedení tak, aby měl software v PC co nejméně práce.

To zni hezky, chudak pocitac, kdyz ma za nas lidi neco navic udelat.

Priznam se, posledni panorama jsem fotografoval jeste na kinofilmovou zrcadlovku Praktica BX20, od te doby jsem panorama zadny nefotografoval, to je ale ostuda.

Já se přiznám, že panorama umí přímo můj foťák. A je to asi nejlepší, protože pak nedochází k problémům s navazováním jednotlivejch fotek, protože to člověk vidí přímo při focení.
Jinak foťák je stařeček Kodak ZD710.
J.

Na tvoření panoramat používám program ICE (Microsoft Image Composite Editor), sice hlavně na složení mozaiky Měsíce ale na krajinu s oblačností jde hodně dobře.http://research.microsoft.com/en-us/um/ ... s/ivm/ICE/
Páce je jednoduchá, stačí vložit vaše snímky a program panorama sám udělá.

Pěkně napsáno. Ale já mám taky foťák co umí panorama.

Ano, dnes umí tvořit "automatické" panorama i mobilní telefony. Otázka ale je, jaká je výsledná kvalita. Jsem přesvědčen, že ten, kdo to s pořízením panoramatického snímku myslí vážně, bude postupovat i dnes tak, jak jsem popisoval v roce 2007 - tedy stativ, kabelová spoušť a manuální režim pro absolutní kontrolu nad výslednou fotografií.

Nicméně neříkám, že dnešní možnosti mě nenechávají klidným. Jako funkce v mobilu pro nějakou dokumentační fotku to určitě není špatné, ale od takového snímku nečekám, že bych si ho poté nechal tisknout jako obraz na zeď.

Tak já musím říct, že ačkoliv režim panorama na fotoaparátu mám, tak jsem ho v životě nepoužila. Není nad to domácí svědomité skládání.